1.4.2014, 15:56
Retroaktivní změny legislativy v několika posledních letech mají pro ekonomiku slunečních elektráren často drtivý dopad. Postižení investoři, kteří tak byli připraveni o nemalé peníze, se chtějí bránit soudní cestou.
Největší diskuze je kolem zavedení srážky z tržeb (solárního odvodu), kterou nejprve platili provozovatelé elektráren připojených do sítě v letech 2009 a 2010 po dobu 3 let. Teď, když měli začít čerpat tržby v plné výši, došlo k další změně a elektrárny připojené do sítě v roce 2010 musí platit sice nižší procento, ale až do konce doby podpory. Změn od uvedení do provozu v letech 2009 a 2010, které mohly způsobit porušení garancí je ale daleko více – zejména zrušení daňových prázdnin, změna v přístupu k daňově uznatelným odpisům, povinnost odvádět poplatek na recyklaci atd.
Toto vše může způsobit porušení státních garancí a v některých případech vyústit až v tzv. rdousící efekt. V závěru roku 2013 vydal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (NSS) usnesení (1 Afs 76/2013 – 60), které přineslo naději řadě provozovatelů/vlastníků solárních elektráren. NSS došel k závěru, že jediným prostředkem, jak řešit „rdousící efekt“ účinků solárního odvodu, je za stávající právní úpravy institut prominutí daně.
„V současnosti se setkáváme stále častěji s tím, že investorům/provozovatelům došla trpělivost a chtějí se domoci vrácení solárního odvodu. Problém je v tom, že Ústavní soud nepovažuje solární odvod za protiústavní v obecné rovině a i v navazujících rozhodnutí soudů nižší instance je vyžadováno individuální posouzení ekonomiky konkrétního projektu. Existuje však i řada těch, kteří o možnosti bránit se buď nevědí, nebo na ně měly změny legislativy tak fatální dopad, že nemají na soudní spor volné peněžní prostředky – bohužel mezi těmito jsou i ti, kteří by mohli v této kauze uspět a domoci se vrácení solárního odvodu“ uvádí Monika Klinkáčková ze znaleckého ústavu RSM TACOMA, který oceňoval již desítky fotovoltaických elektráren pro různé účely a problematiku dopadu legislativy řeší se svými klienty.
„Je poměrně zásadní rozdíl, zdali investor bude mít v tržbách při přepočtu z jednoho instalovaného kW 13,50 Kč nebo 10 Kč (po stržení solární daně)“, říká Klinkáčková.
Ze semináře pořádaného naší asociací 2. dubna tohoto roku mj. vyplynulo, že na návratnost a vývoj cash flow a zisku (parametry pro posouzení rdousícího efektu) před a po zavedení legislativních změn má velký vliv výše počáteční investice a nákladů souvisejících s provozem.
Nabízí se otázka, jaká je obvyklá výše počátečních investic a nákladů na provoz solární elektrárny. Obecně lze říci, že s ohledem na vývoj cen solárních panelů vyžadovaly elektrárny připojené v dřívějších letech vyšší počáteční investici a po přílivu levných panelů z Asie šly ceny rapidně dolů.
Podle znaleckého ústavu RSM TACOMA je třeba přistoupit ke každému projektu individuálně. Ten, kdo investoval do kvalitnějších panelů, může mít dobu návratnosti na první pohled delší, nicméně vyhne se s větší pravděpodobností případným dodatečným nákladům na opravy.
„Většina našich klientů si zpočátku myslí, že hlavní vliv na vyhodnocení rdousícího efektu a návratnosti má způsob financování, avšak tak tomu není. Hlavním faktorem je efektivita výroby podmíněná nejen lokalitou elektrárny, ale i kvalitou instalovaného zařízení“ uvádí Monika Klinkáčková z RSM TACOMA a dodává, že „obvyklá výše počáteční investice u doposud hodnocených projektů se pohybuje kolem 85 tis. Kč na 1 kW instalované kapacity, ale u některých projektů šplhá až do výše 120 Kč na kW. Do cash flow, které je zásadní pro vyhodnocení rdousícího efektu, se přímo promítají provozní náklady, přičemž průměrná výše těchto nákladů u našich klientů dosahuje přibližně 10% tržeb. Je ale třeba vyhodnotit jen ty náklady, které skutečně s provozem přímo souvisí, aby byl znalecký posudek vyhodnocující dopad solárního odvodu odůvodněný a soud jej bez výhrad akceptoval.“