5.9.2020, 11:00

Jaroslav Šefc je rodák z Broumovska na severu Čech, který dlouho hledal cestu, jak pomoci svému okolí a zároveň dělat něco, co by mu dávalo smysl. Řešení našel v investicích do obnovitelných zdrojů, konkrétně do solární energetiky a dnes vlastní na Broumovsku malou fotovoltaickou elektrárnu.

Jaroslav Šefc, který se narodil v malé vesnici v oblasti Sudet, strávil 10 let prací po celém světě. Vydělané peníze posílal do Čech a poctivě je danil. Ve čtyřiceti letech hledal cestu, jak se vrátit do České republiky a uživit rodinu. S partnerkou měli malé miminko a chtěli se již usadit.

Cestu našel v investicích do fotovoltaiky. Tchán pana Šefce provozoval dvě malé vodní elektrárny již od devadesátých let - vyráběl čistou zelenou elektřinu z vody a částečně tím živil svoji rodinu. Pana Šefce tento přístup velmi zaujal a v roce 2008 se rozhodl vybudovat solární elektrárnu s podporou státu. 

Jaroslav Šefc dále pracoval v zahraničí, zároveň ale začal vyřizovat stavební povolení, nákup pozemku, úvěr atd. S novým společníkem, dnes už kamarádem Karlem Franzem nazvali svou společnost B2B, což znamená “Back to Broumov” neboli “Zpátky do Broumova”. Během vyjednávání s bankou zjistili, že nemají dost peněz na ekvitu. Pan Šefc vlastnil s partnerkou jeden byt v Brně, a tak ho prodali. Byla to pro ně jediná možnost, díky které měli dost prostředků na výstavbu menší solární elektrárny o výkonu 426 kilowattů. 

Největší stres přišel těsně před spuštěním elektrárny. Při podpisu úvěrové smlouvy museli podepsat bance bianco směnku. To znamená, že jejich veškerý majetek byl v ohrožení. Připojili se 23. prosince 2009, 7 dní před finálním termínem bez jakýchkoliv známostí či nekalých praktik. Byl to běh proti zdi a slušný adrenalin. Podle hesla: “Co Tě nezabije, to Tě posílí”. 

Když elektrárnu dostavěli, pan Šefc byl opravdu pyšný. Pak však začal v médiích zjišťovat, že je „solární baron” a skoro to vypadalo, jako by někoho okradl. Dodnes si neumí odpovědět na otázku, co vlastně udělal špatně. Vydělal peníze a stát ho poprosil, aby je vložil do zelené energetiky. A když to udělal a zastavil kvůli tomu veškerý svůj majetek, tak to najednou vypadá, že by se za to měl stydět.

První dva roky po spuštění velmi dobře svítilo slunce, a tak bez problémů spláceli úvěr bance, byť na ně byla uvalena dodatečná 26% daň. Třetí rok takové štěstí na slunce neměli a tak museli dát do firmy další dodatečné vlastní zdroje.

Pan Šefc přiznává, že dnes je jejich malá fotovoltaická elektrárna vítaným přivýdělkem do rodinného rozpočtu. Kdyby k tomu ještě byla jistota investorského prostředí, neměl by si na co stěžovat. Ani po deseti letech provozování ale neví, jak, kdy a kolik jim vlastně stát zaplatí za elektřinu o níž je prosil, aby ji vyráběli. „Je to jako byste nastoupili do práce a dohodli se na podmínkách – mzda, pracovní oděv, délka dovolené atd. A pak, během toho, jak chodíte do práce a děláte vše dle dohody, vám sníží mzdu, občas vám řeknou, že jste zloděj a pracovní oděv si kupujete sami. Prostě nic příjemného.“

Rozhovor s panem Šefcem můžete prohlédnout na tomto odkazu.